Včela medonosná, latinsky Apis mellifera, patří mezi neznámější zástupce blanokřídlého hmyzu a vznikla patrně již před 10 000 lety mutací včely východní. Včela medonosná patří k nejvíce hospodářsky využívanému druhu včel. Její tělo tvoří tři části, hlava, hruď a zadeček, které jsou spojeny zúžením zajišťujícím pohyblivost jednotlivých částí (viz fotografii níže). Nositelem orgánů je hruď, v zadečku se pak nachází zažívací orgány, medový váček, vzdušné vaky, jedová žláza a na ní napojené duté žihadlo. Pokud včela dělnice bodne, nemůže žihadlo z rány vytáhnout kvůli háčku, kterým je zakončeno. Proto si musí vytrhnout žihadlo i s jedovým háčkem a umírá. 

  Včelí matka klade do včelí buňky a mateří misky vajíčka oplozená, do trubčích buněk plástu pak vajíčka neoplozená. Z nich se následně vylíhne larva lesklé bílé barvy, jejíž tělo tvoří hlava a třináct článků. Dalším stádiem vývoje je předklukla, jejíž jednotlivé vnější části těla se už tvarem začínají podobat dospělé včele. Následující stádium kukly trvá u matky pět dní, u dělnic a trubců dní osm. Poté dospělec vykouše víčko buňky a vyleze ven. 

 Celkově trvá vývoj matky 16 dní, u dělnic je to 21 dní a u trubců celých 24 dní. Jedna matka, mnoho dělnic a několik trubců pak společně vytváří včelstvo, neboli společenství včel. Počet trubců závisí na síle včelstva i dostupnosti potravy a roční době. Jednotliví členové včelstva pak mají rozdělené své úlohy. Matka se stará o kladení vajíček a obnovu včelstva. Role trubců spočívá v oplodňování mladé matky a případném zahřívání včelích plodů. Ostatní práce jako obstarávání potravy a vody, zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, úklid a střežení úlu nebo stavbu plástů zajišťují dělnice. 

 O novém zdroji potravy se včely informují prostřednictvím včelího tance. Včela průzkumnice se při něm pohybuje po plátu vrtivým pohybem svírajícím se svislicí plástu stejný úhel, který svírá směr k potravě a poloha slunce.