Významnou osobností včelařství a též členem spolku byl za první republiky v Mníšku pod Brdy a okolí superior františkánského hospice, pater Ladislav Stojdl, který si v roce 1920 zřídil včelín v dosluhující klášterní stodůlce na Skalce. Z dochovaných pramenů víme, že Stojdlovi se nelíbila přílišná závislost kláštera na dobrodiní tehdejšího majitele zámku Theodoricha Kasta, proto se snažil posílit ekonomickou nezávislost františkánů. A chov včel a prodej včelích produktů byl jednou z cest, krom zbudování hostince a občerstvení pro turisty. Aby podpořil turistický ruch, vydal i turistického průvodce Skalka u Mníšku: Její památky a dějiny. 

  Stojdlovy aktivity se však staly trnem v oku nejen baronu Kastovi, který se s ním soudil o přístupovou cestu. Mnoha lidem, včetně jeho představených, nebyly po vůli ani jeho chov včel či účast na včelařských „sletech“. Sám Stojdl o sobě v této souvislosti tvrdil, že je včelařský výzkumník a taková činnost není v žádném rozporu s řádovými pravidly. Jeho láska ke včelám a včelaření se projevila i vydáním dvou spisků – a to v roce 1924 nazvaným Rok na včelíně: Měsíční úvahy pro československého včelaře a o dva roky později, tedy v roce 1926, pojmenovaným Letem včelím světem.

  „Poslední dvě slabá léta slaví letos (1923) dozvuky, k mrzutosti ovšem mnohého včelaře. Loni pro bídu se včelkám ani do rojení nechtělo, ač se říká, že jen ‚chudý táta mnoho dětí má‘,“ předával Stojdl čtenářům Roku na včelíně, resp. jeho části nazvané Úvaha červnová své zkušenosti a postřehy se včelařením na Skalce: „Loni ani těch rojů včely mnoho nenadělaly, protože zkrátka neměly z čeho. U mne na př. slabší včelstva jak v roce 1921, tak i v roce 1922 trpěla v červnu hladem; denně kutálely se některé z česna ven do trávy na zemi, až se mi srdce bolestí a lítostí svíralo. Ani pro sebe tedy neměly, z čeho teprve živit mláď. Plodu bylo v úlech málo, matičky se přes léto málo vypotřebovaly, a v srpnu, když se trošku na ně slunéčko usmálo, a v kvítkách vřesu, hořčice a jetele jim trochu té sladiny poskytlo, kde co jim matička zakladla, bezvadně, jako nějaká mladice. A tím právě byl osud jejich zpečetěn. Ucelený plod při podzimní prohlídce obměkčil srdce naše; že i včelky i my darovali jsme matce život, doufajíce, že vaječník její i příštím rokem bude aspoň dostatečně fungovati. Ale přišlo trpké zklamání. Stáří podlamuje její ještě nevyčerpané síly. Sklátí ji v hrob dříve, než ji děvušky jamku vykopají.“

  Úvaha listopadová obsahuje, krom jiných, autorovy zkušenosti s popularizací včelaření v Mníšku a okolí a jeho snahami předat nabyté zkušenosti nejmladším generacím: „Měl jsem letos v úmyslu věnovat se trochu naší omladině a udělat s nimi několik praktických slaměných úlů, osaditi je koupenými roji, a tak pomalu je zaučovat. Nepřihlásil se však nikdo, naopak na moji urgenci dostal jsem v odpověď: nám je milejší »kopaná«. Práce jistě také »užitečná a tělo i duši vychovávající!« Ta pomůže hospodářsky a kulturně český dorost náš povznášeti, zušlechťovat a zjemňovat jeho mravy. Ubohý národe »opičích« postav, kam se to řítíš? Pochopení pro naši užitečnou věc je dosud velmi málo. Líto je mi toho tím více, protože vím, že jiným způsobem se rozmachu včelařského na venkově nedocílí. Na nový úl moderní není vždycky peněz a za laciný úl starý je jich škoda, protože takový úl netěší. Ale co netěší, k tomu srdce nepřilne a sebe menší nezdar ihned odradí.“ Stojdlova mise, a to nejen včelařská, skončila na Skalce v roce 1925, kdy byl ustanoven představeným v Dačicích.

  Odchodem Ladislava Stojdla ze Skalky se toto stanoviště přestalo objevovat v pravidelných hlášeních z pozorovacích včelařských stanic, jež byly uveřejňovány v časopise Český včelař. Když byla v září 1920 poprvé Skalka u Mníšku zařazena do citovaného přehledu, bylo v Českém včelaři otištěno následující oznámení: „Ladislav Stojdl, bývalý pozorovatel v Zásmukách, vrátil se opět z Moravy a ujal se pozorování v nynějším svém bydlišti na Skalce u Mníšku; vítáme rádi v náš okruh.“ Dodejme, že pravidelná hlášení z jednotlivých pozorovacích stanic obsahovala krom základních meteorologických informací (např. počet slunečných, deštivých a větrných dní v měsíci, nejvyšší denní teploty, nejnižší noční teploty apod.) i informace, jak včelstva v dané oblasti prospívají či naopak ubývají na váze. Dodnes jsou předmětná hlášení unikátní statistikou o přírodních podmínkách ovlivňujících včelaření na našem území. Historie pozorovacích stanic započala v roce 1898. Poslední zmínka, resp. Stojdlovo měření na Skalce u Mníšku se v Českém včelaři objevuje za měsíc říjen 1925. „Pozorovací stanice Skalka jest přeložena koncem tohoto měsíce do Hájku následkem přesídlení př. pozorovatele P. Lad. Stojdla,“ dodal k tomu včelařský časopis.